FC Zlín oficiální web

Historie

Skromné začátky na dobytčím tržišti, 1910 až 1924

I když je za datum vzniku klubu brán rok 1919, fotbal se hrál ve městě organizovaně už od roku 1910, nadšenci pojmenovali spolek Sportovní klub Zlín. Jako hřiště sloužila plocha na obecním trhovišti naproti panské sýpky, kde se dnes nachází budova Svitu číslo 31 a Okresní úřad. Hráči se převlékali v bytě jednoho ze základajících členů, před zápasy museli ze hřiště odklízet zbytky pro prodávaném dobytku, utkání byla občas přerušená, jelikož se na plochu sneslo hejno hus. První světová válka činnost klubu přerušila, aby byla v roce 1919 obnovena. Dobytčí trh a tedy i fotbalové hřiště se po válce posunulo směrem k Prštnému. Když dostali fotbalisté v roce 1920 výpověď z nájmu, obrátili se s prosbou o pomoc na Tomáše Baťu a tvůrce světového obuvnického impéria jim za roční poplatek 5 korun poskytl louku na Deštěnce nedaleko své továrny a vlakového nádraží. Členové klubu si ji pak sami upravili na fotbalové hřiště.

Pod patronátem Bati, 1924 až 1937

Mezníkem ve vývoji klubu byl rok 1924. Nejdříve se přihlásil do Amatérské unie fotbalové a pak z popudu Jana Antonína Bati přešel pod patronát firmy Baťa, přičemž se oddíl přejmenoval na SK Baťa Zlín. Název pak nesl až do komunistického puče v roce 1948. Začleněním pod firmu Baťa získal fotbalový klub na popularitě, kterou v roce 1926 zvýraznilo vítězství v domácím přátelském zápase nad Spartou chystající se na zájezd do Ameriky. Ligového mistra porazili ševci i díky hattricku Nenadála poměrem 6:4.

V mezinárodním měřítku dal klub o sobě vědět v Poznani vítězstvím nad polským šampionem Wartou. Na domácí přátelský mač se švédským AIK Stockholm dorazilo 9 tisíc diváků a přímý rozhlasový přenos obstaral populární sportovní komentátor Josef Laufer. Tahákem byl také duel proti Slavii Praha s populárním filmovým komikem Vlastou Burianem v brance.
Tým jinak působil v Hanácké fotbalové župě, kterou vyhrál v letech 1932 a 1933 a stal se mistrem země Moravsko-slezské. K desetiletému jubileu činnosti SK Baťa Zlín dostali fotbalisté zbrusu nový stadion U elektrárny, který napomohl k jejich dalšímu rozmachu. Mužstvo posílil vicemistr světa z roku 1934 Štefan Čambala.

Válečná éra a celostátní úspěchy, 1937 až 1946

V roce 1937 byl vytvořen v klubu první profesionální celek, který už za rok postoupil do nejvyšší soutěže – celostátní československé ligy. Zlín svůj premiérový zápas mezi elitou sice prohrál v Bratislavě 0:2, slovenský tým ale ze soutěže posléze odstoupil, jeho výsledky byly anulované a Baťovci zaznamenali celkově výtečné páté místo. Nejlepším střelcem Zlína byl Josef Humpál, pozdější trenér francouzského Štrasburku dal v 15 zápasech 12 branek. Za německého Protektorátu se Zlín natrvalo usadil v nejvyšší soutěži (Národní liga) a v letech 1943 a 1944 skončil třetí za pražskými „S“.

Nejúspěšnější éra klubu vyvrcholila bezprostředně po válce. Na třech zájezdech do Francie v roce 1946 vyhrál Zlín 15 ze 16 utkání, mimo jiných porazil Olympique Marseille. Článek v novinách Le Courier opěvoval „velkolepou ukázku fotbalu v podání Baťovců“. V reprezentaci hráli kanonýr Vladimír Hönig, centrhalv Rudolf Bartonec, křídelník Josef Janík a bek Stanislav Kocourek. Rok po okupaci skončil Zlín v obnovené Státní lize druhý ve skupině A za Spartou Praha, což je dodnes jeho historické maximum v nejvyšší tuzemské soutěži. Další sezona byla v dějinách klubu paradoxně nejsmutnější...

Nucený sestup a doba nestability, 1947 až 1958

Po odchodu tří hráčů do Francie hrál oslavený tým v posledním kole sezony 1946/47 na Kladně o udržení, a ač uhrál potřebné vítězství 2:0, elitní soutěž opustil. Výhra nad třetím mužstvem ligy byla koupená, a tak byli oba aktéři za trest ze soutěže přeřazeni do divize. „Rok 1947 je tak zapsán v historii klubu černým písmem,“ stojí v klubové v kronice.

Únorový komunistický převrat odstartoval dobu překotných změn také ve zlínském klubu, které se nejviditelněji projevily v jeho názvu. V letech 1948 až 1951 se upravoval každý rok. Závodní klub Botostroj I. Zlín vydržel jen do 1. ledna, kdy město Zlín přijalo jméno tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. Fotbalisté dvakrát postoupili do celostátní ligy, pokaždé ale hned spadli. Klub aspoň vychoval „vynálezce“ skluzu Svatopluka Pluskala, člena slavné stříbrné jedenáctky z mistrovství světa v Chile 1962. Město reprezentovaly v ligových soutěžích dva týmy. Jiskra Svit Gottwaldov zastupovala kožedělný průmysl a hrála na stadionu U elektrárny, ZPS Spartak Gottwaldov měli pod patronátem strojírenské obory a fotbalisté nastupovali na stadionu na Letné na Cigánově.

Od sloučení klubů až do Poháru vítězů pohárů, 1958 až 1971

V roce 1958 se Jiskra a Spartak spojily v jeden oddíl – Tělovýchovnou Jednotu Gottwaldov, jehož název se změnil až po listopadové revoluci 1989. Fotbalisté hráli dlouho v 2. české lize a až třináctá sezona jim přinesla štěstí v podobě návratu do nejvyšší soutěže. Mužstvo přitom mělo po podzimu několikrát našlápnuto k postupu, jenže nedokázalo na jaře navázat na povedený podzim. Velkou událostí postupové sezony byl domácí zápas s anglickým celkem FC Port Vale, se kterým přijel také slavný Sir Stanley Matthews - první držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Fotbalová euforie ve městě vyvrcholila nečekaným ziskem Československého poháru v roce 1970 ve dvojzápase se Slovanem Bratislava, který rok předtím ovládl Pohár vítězů pohárů. Po remíze 3:3 v Bratislavě skončila nerozhodně 0:0 také odveta, penaltový rozstřel vyhrál Zlín 4:3, když všechny pokutové kopy proměnil tehdy mladičký kanonýr Zdeněk Nehoda. V následném Poháru vítězů pohárů vyřadil klub v předkole irský Bohemians Dublin po výsledcích 2:1 venku a 2:2 doma. V úvodním kole pak vypadl s pozdějším semifinalistou PSV Eindhoven, doma vyhrál 2:1, v Nizozemí ale podlehl 0:1. Sezona v evropských pohárech nakonec dopadla sestupem z první ligy, tým nezachránilo ani 16 branek Nehody, který v roce 1976 slavil v Bělehradu titul mistra Evropy.

Marná snaha o návrat do 1. ligy, 1971 až 1992

Sestup z nejvyšší soutěže v roce 1971 předznamenal úpadek zlínského fotbalu, klub dokonce působil pět sezon ve třetí lize a na zápasy chodili jen nejvěrnější fanoušci. Před změnou režimu se umístil nejvýše na 5. místě v druholigové ročníku 1987/88. Fotbalisté se přestěhovali na Letnou, ze stadionu U elektrárny se stalo tréninkové centrum. Za zmínku stojí, že v klubu tehdy fotbalově vyrůstali obránce Michal Horňák a kanonýr Radek Drulák, kteří se stali v roce 1996 vicemistry Evropy. Po politických změnách v zemi na konci roku 1989 se fotbalisté okamžitě vrátili k historickému názvu SK Zlín, záhy se přejmenovali na FC Svit Zlín, ale ani s podporou obuvnické firmy se jim nepodařilo postoupit do československé ligy. Poprvé jim postup utekl kvůli horším vzájemným zápasům s Plzní, podruhé o jediný bod.

Nahoru a zase dolů, 1992 až 2000

Rozdělení Česka a Slovenska na dva samostatné státy pomohlo Zlínu do nově vzniklé české ligy. K postupu mu stačilo šesté místo. Po dvou 11. pozicích však klub znovu spadl do druhé ligy. V roce 1997 debutoval v mužském áčku tehdy 17letý Zdeněk Grygera, který se posléze stal oporou reprezentace, Ajaxu Amsterodam či Juventusu Turín.

Na přelomu milénia dohnaly klub finanční problémy. Hráčům nechodily výplaty, na Vánoce dostali část dlužných peněz, které ale museli utratit v určených obchodech. Závazky po předchozím majiteli měl převzít Svit, jenže také místní firma se dostala do ekonomických potíží. V kritické chvíli vstoupila do dění zemědělská firma Lukrom podnikatele Zdeňka Červenky, který je dodnes stoprocentním majitelem fotbalového klubu.

Sedm let v lize a vítězství nad Altéticem Madrid, 2000 až 2015

Příchod nového a spolehlivého hlavního partnera klub stabilizoval a sportovně šel okamžitě nahoru. Po postupu do první ligy v roce 2002 v ní setrval sedm let v řadě pod názvem FC Tescoma Zlín. Nejlépe si počínal hned v prvních dvou sezonách, pod taktovkou zanícenéhotrenéra Vlastislava Marečka skončil dvakrát sedmý. Dvakrát se zúčastnil letního Poháru Intertoto. V roce 2004 postoupil přes finské Myllokoski a belgické Westerlo do 3. kola, ve kterém se střetl se slavným Atléticem Madrid. Španělský velkoklub v čele s Argentincem Diego Simeonem vyprodal Letnou a Zlín mu v atraktivním zápase podlehl 2:4. V odvetě na stadionu Vinceta Calderóna zvítězil Zlín 2:0 po brankách Malára s Kročou, k senzačnímu postupu scházel jeden gól. O rok později Zlín v Intertotu přešel přes běloruské Grodno, aby poté nestačil na belgický Gent.

Po odchodu úspěšného kouče Marečka do Teplic, se Zlín v lize postupně zhoršoval, a přes krátké vzepětí a osmé místo v sezoně 2007/08, hned v té následující spadl do druhé ligy. Tým doplatil na mizerný podzim, kdy vystřídal tři trenéry. A když se mu hned následující sezonu nepovedlo vrátit do nejvyšší soutěže, rozprodal opory a zůstal šest sezon ve druhé lize. V roce 2012 vystřídala Tescomu v názvu developerská společnost Fastav.

Znovu do evropských pohárů, 2015 až 2017

Přestože byli fotbalisté Zlína nejlepším týmem druhé ligy jarní sezony 2014/15, podzimní manko nedohnali a obsadili nepostupové třetí místo. Se zpožděním se ale nakonec radovali z comebacku do nejvyšší soutěže, protože druhý Varnsdorf se kvůli nevyhovujícímu stadionu postupu vzdal. Tým vedl na jaře trenér Bohumil Páník a tvořili ho z větší části vlastní odchovanci, kteří navzdory předpokladům odborníků předváděli v podzimní části první ligy odvážné výkony, jež je vynesly na šesté místo. Na jaře ale nováček ani jednou nevyhrál a definitivně se zachránil až v předposledním kole.

Následující sezona 2016/17 se pak stala jednou z nejúspěšnějších v dějinách klubu. Zlín senzačně vedl ligu od 5. do 9. kola, po půlce soutěže byl třetí a ačkoliv se na jaře zase výsledkově trápil, šesté místo je jeho maximem od rozpadu federace. Vrcholem sezony bylo květnovéfinále Českého poháru, které na vyprodaném olomouckém stadionu vyhrál nad druholigovou Opavou 1:0 gólem Roberta Bartolomeua. Díky příznivé shodě okolností a vítězství Manchesteru United v Evropské lize se klub poprvé v historii kvalifikoval do skupinové fáze Evropské ligy. Na startu nové sezony pak Zlín získal obnovený Česko-slovenský Superpohár, v Uherském Hradišti porazili symbolicky Slovan Bratislava opět v penaltovém rozstřelu.